Těžba zlata

Rýžování zlata na severní Moravě má velmi starou tradici sahající hluboko do doby bronzové. Pozůstatky po zlatokopech jsou rozptýleny poměrně na rozsáhlém území mezi Olomoucí a Zlatými Horami. Hlavní rýžoviska zlata leží v povodí řek Opavy, Moravice, Černého potoka a v okolí Zlatých Hor. Izolované ostrůvky rýžovnických kopečků se nacházejí na řadě míst Nízkého Jeseníku, příkladem je třeba Velká Bystřice. Rýžoviska zlata se nevyskytují jen v geologicky nejmladších náplavech, tedy v údolních nivách vodních toků a jejich štěrkových terasách, ale i ve starších pleistocenních náplavech – starší části čtvrtohor mezi Zlatými Horami a Glucholazy (Polsko). Na řece Opavě jsou nejrozsáhlejší naleziště mezi Vrbnem p. Pradědem a Krnovem v celkové délce 30 km. Vrstva náplavu dosahuje obvykle 5 – 10 m. Zlatokopeckými pokusy na přelomu 19. století mezi Vrbnem p. Pradědem a Andělskou Horou bylo zjištěno, že spodní voda náplavů při skalním podkladu řečiště obsahuje až 2 g zlata v 1 m krychlovém štěrku. Velikost zlatinek přesahuje v průměru 0,2 mm. Pro srovnání: Černá Opava u Mnichova obsahovala kolem 1, 5g/m krychlový a mezi Vrbnem a Karlovicemi 0,5 g. Revize rýžovisek zlata provedená na severní Moravě v roce1772 pod vedením prospektora Stanettiho potvrdila perspektivní zlatonosnost v těchto oblastech: povodí Černého potoka od prameniště až za Suchou Rudnou, náplavy na přítoku Černého potoka u Staré Vody, náplavy pod mlýnem ve Staré Vodě, náplavy Černého potoka u Malé Vísky, náplavy potoka z okolí Podlesí, náplavy potoka Bílé Opavy u Ludvíkova, náplavy Opavy pod Vrbnem (Železná), náplavy řeky Moravice v úseku mezi Mezinou a Dlouhou strání.

 

Andělská Hora

První konkrétní zprávu o dolování z Andělskohorského rudného revíru máme z r. 1515. Významným dokumentem, zajišťující rozvoj v Andělskohorském revíru, jsou horní svobody vydané Janem st. Z Vrbna dne 8. 3. 1556. Uvádí, že „Marek Weisingau a Jakub Mann s těžaři a všemi, kteří započnou dobývat na jeho pozemcích do jednoho roku, počínaje od nejbližšího sv. Jiří, mohou svobodně odvážet a prodávat zlato a stříbro a nejsou povinni v tomto roce odvádět povinnou urburu ve výši 1/12 ze zlata a stříbra. Po uplynutí roku však jsou povinní odvádět ze zlata a stříbra 1/12 hřivny a z jiných kovů každý patnáctý cent.“ Dále dává svobody všem, kteří staví a ještě budou stavět zvláště na rýžovištích u cechů, stejná jako mají obyvatelé Andělské Hory vyjma šenkovního práva. Povoluje, aby těžařstva a obec horního města stavěli masné krámy, lázeň a jiná zařízení, vyjma pivovaru a výčepů, mlýnů na mouku, vápenky a cihelny. Od roku 1559, kdy má panství v rukou Bernard z Vrbna je mnoho sporů o Andělskohorské doly. Byl několikrát nabádán císařem Rudolfem II.. Roku 1583 Bernard z Vrbna umírá. Panství převzal jeho bratr Hynek, ale za jeho doby se o dolování nepíše. Dolování obnovil Hynek ml. v roce 1606. Počátkem 17. století dochází k velkému hospodářskému rozvoji. 1613 byl u Vrbna postaven hamr na mosaz a u Suché Rudné na železo. V roce 1621 převzali panství Řád německých rytířů, kteří zde vytvořili významnou državu.

Velké zisky železářské výroby umožnily později Řádu přispívat i na doly u Suché Rudné (2000 až 3000 zlatých ročně). V tomto období pokračovala města Andělská Hora a Vrbno především v ražení štoly Augustin. V letech 1642-49 utrpělo bruntálské panství značné ztráty válkou a morem, přesto však práce na štole pokračovala. V roce 1647 narazili na žílu, kde získali 1,05 kg zlata. Záhy však nastaly těžkosti při ražení štoly – průval vody. 1651 byla štola 728 m dlouhá a v r. 1656 již 920 m. V roce 1683 byla štola komisionálně prohlédnuta a zajištěn její stav. Celková délka bylo 1074,5 m. Andělská Hora, společně s Vrbnem, založila nové těžařstvo Marie Pomocné v letech 1761. Nejvyšší intenzita těžby byla v letech 1761-63. Další roky docházelo k úpadku. Hlavními důlními díly zůstala štola Marie Pomocné, dále pak štola Barbora a později i jáma u Nové Rudné. Štola Augustin již nebyla obnovena. Práce na nálezné jámě Barbora, její příčné a dědičné štole, postupovaly velmi rychle a záhy se objevila dobrá ruda s olovem, kyzem a se zlatem. Kutací práce v letech 1851 až 1910 se vyznačovay obnovováním starých důlních děl. Většinou však šlo o neúspěšné kutání, ani ne tak vyčerpáním ložisek jako hospodářsko-politické příčiny.

 

Suchá Rudná – ojedinělý typ ložiska u nás

Stará hornická obec na východním okraji Hrubého Jeseníku mezi Vrbnem pod Pradědem a Bruntálem.. Do středu obce ústí dvě protáhlé terénní prohloubeniny, o kterých se dosud předpokládalo, že vznikly od příroda jako typické, vodou vymleté strouhy. Severní dosahuje úctyhodných rozměrů. Je dlouhá 450 m, široká 50 m a hloubka se pohybuje od 7 do 11 m. Staré hornické názvy těchto strží – Měkká žíla, Podmáslí, však geologům nedaly spát. Už ve výkopu obecního vodovodu středem Měkké žily se objevily pozůstatky rýžovnického splavu archeologické hodnoty. Když se našly dokonce i dřevěné uhlíky s ohniště, bylo o překvapení postaráno. Analýza totiž ukázala, že uhlíky byly žhavé před více než 3000 lety. Dalším výzkumem geologové zjistili, že obě prohloubeniny a řada dalších děr v polích u Suché Rudné jsou starověké povrchové doly. Jejich původní hloubka byla mnohem větší, až 30 – 40 m. Archeologové by takovéto pozůstatky zařadily do doby bronzové. Dosud se tradovalo, že ložiska tvoří křemenné žíly se zlatem a dalšími užitkovými kovy. Teprve novým výzkumem se zjistilo, že zlato je také v uhlíkem bohatých břidlicích s pyritem obsahujících hojně vulkanogenních příměsí. Nejvíce zlata se hromadí u tektonických zlomů, kde polohy mocné obsahují až několik desítek gramů zlata v jedné tuně horniny.

 

Podrobný popis štol

Štola Augustin (1606 – 1657, 1692)

Místo ústí štoly není známe, pravděpodobně se však nachází na svahu Anenského kopce poblíž mostu přes Žebrácký potok. Také průběh štoly není zcela jasný, neboť se dochoval pouze náčrt z roku 1683. Od kopce se táhla ke mlýnu, kde se stáčí na SZ a zde se také zachoval první světlík. Štola se vyhýbala starým dobývkám. Právě zde bylo získáno pravé zlato v roce 1647. Podle evidence nepřesahuje celková délka štoly 1074 m. Dnes zde nacházíme rokli délky 450 m. Výška rokle v jižní části je 10 m a dobývání prokazuje několik propadlin o průměru 4 m a hloubce 3 m. Rybníček, který se zde nachází přesně odpovídá starým propadlinám, již tehdy zatopených vodou.

 

Štola Marie Pomocné (1747?, 1761 – 1772)

Ústí štoly se nachází u Žebráckého potoka. Průběh štoly je vyznačen na mapách z r. 1762. Štola byla vyzmáhána ke starým dobývkám. Velká žíla byla zastižena u jámy č. 4, asi 200 m od ústí štoly. Dnes jsou ve Velké žíle patrné dvě období dobývání. Severovýchodní část byla dobyta v délce 90 m a v šířce od 25 do 8 m do hloubky cca 8 m. Další období bylo v 16. století, kdy byly založeny jámy zčásti již na vydobyté úrovni. Práce mohli proniknout až do hloubky větší než 40 m.

Barbora (Suchá Rudná)

Kutací práce zde proběhly v letech 1762 až 1774, část děl byla obnovena v r. 1832, 1861a také v roce 1893. Ze štoly Barbora zůstala jen halda, jejíž rozměry odpovídají délce štoly. Nad haldou nejsou ani propadliny, vše bylo, včetně potůčku vytékajícího z ústí štoly, zničeno při hospodářsko-technické úpravě půdy. Byla založena v roce 1765 a postupovala velmi rychle, neboť se již koncem roku 1765 mluví o dědičné a příčné štole. Za dědičnou se považovala úvodní část v délce asi 50 m – převaha křemene, v němž se objevoval kyz. Štola dosáhla délky 216 m. Podle mapy můžeme říci, že často narážela na staré dobývky. 1772 byla ve štole objevena žíla s galenitem a kyzem. Na zalto se narazilo v roce 1890, kdy štola dosahoval délky 330 m. Západně od štoly Barbora se nachází šachtice obnovená v roce 1956.

 

Zlatý Jelen (Andělská Hora)

Nejdelší žilný tah délky 3,5 km, začínající ve Staré Vodě štolou Lazar. Pozůstatky leží na jihozápadním úbočí Anenského vrchu. Zachovalé zbytky začínají 300 m od Žebráckého potoka a můžeme je sledovat až do vzdálenosti 700 m, do blízkosti staré poštovské silnice. Do tohoto úseku můžeme pravděpodobně klást nálezné jámy a štoly Anna, Jáchym a štolu Terezii. Nalézalo se zde převážně olovo a v jámě Jáchym se objevila olověná ruda. Ve štole Zlatý jelen byly nálezy zlata a stříbra. Práce většího rozsahu se zde realizovali v letech 1895 až 1900. Práce byla otevřena ještě v letech 1954.

 

Jáma Sedmi bratří

Byla založena 1897 na žíle mocnosti 5 cm s obsahem zlata. Ve 21 m začal přítok vody, ale protože se zde nacházela zlatonosná žíla, byl ražen překop délky 33 m. Žíly byly sledovány hloubením, protože pokračovaly, byla jáma vyhloubena do 28, 9 m a založena vodní jímka. Také byly zastižena dvě slabé žíly kyzů mocnosti 6 – 10 cm. Práce musela být zastavena pro silný přítok vody.

 

Hedvika (Andělská Hora)

V literatuře se uvádí jako Hláska a Vysoká. Tvoří nejjižnější část rudního okrsku známého v délce 2,5 km a šířce 1,2 km. O dolování před 18. stoletím nemáme zpráv, i když se zde bezpochyby těžilo. Dobývalo se zde převážně zlato. V r. 1897 byl odebrán vzorek z jámy Hedvika, který měl váhu 160 kg a obsah Au byl 36,9 g/t a 7 g/t Ag. Teprve v roce 1901 započaly vlastní práce. Na povrchu byla zastižena žíla celistvého bílého křemene mocnosti 2 až 3 m zlata. V hloubce 8 m se výskyt zlata zvyšoval (od 30 do 80 g/t a kusy s viditelným zlatem nebyly vzácností. V hloubce 14 m byla žíla stejná jako na povrchu (6 až 10g/t). S ražením štoly Hedvika se započalo před r. 1893, byla založena pro odvodnění jámy Hedvika. V roce 1901 bylo vyraženo 112 m a o rok později se uvádí délka 460 m. Štola nedosáhla žíly Hedvika, zbývalo asi 30 m.

 

Štola Andreas

Byla založena na podkladě kutací šachtice ve staré propadlině. Úvodní část štoly v délce 25 m vede zářezem kose k průběhu žíly, takže ji zastihla až ve vzdálenosti 45 m od jámy Hedvika. V roce 1900 bylo vyraženo 90 m a zjištěny velmi bohaté žíly zlatonosného křemene. Ve druhé půlce roku se vyrazilo jen 18 m a práce byly zastaveny. Celková délka se uvádí v délce 100 m.

Literatura: KLOMÍNSKÝ J. - PACOVSKÝ J., Historie psaná zlatem, aneb Kterak zlato dobývati a kterak je užívati. Praha : Nakl. Svoboda, 1988. 167 s.